Po setmění

„Po setmění svět se změní,

celé naše pokolení

čeká všechno pochopení…“

Dlouhá léta chráníme lidi, ač sami neviděni. Mají z nás strach, jsem pro ně Stíny. My si dřív říkali Vznešení, ale dnes jsme beze jména. Bezejmenní a bezmocní vůči slunci. Skrýváme se ve stínech temných uliček a zabíjíme skutečné Stíny noci, jimž lidé říkají můry a šramoty. Můry se živí lidskými sny, šramoty zas strachem. Můry jsou padlí andělé a šramoty ti, kdo je popřeli. My na sebe dobrovolně vzali úlohu neviděných, abychom jim pomohli. Kdysi o to jednoho Vznešeného požádal sám archanděl Uriel, ale ty doby pamatuje málokdo. Ani my nejsme nesmrtelní, jen dlouhověcí. Zvláštní je, že jsme byli o ten úkol jen požádáni, nebyl to příkaz. Ne všichni z nich mohou za svůj hřích, ale my tu nejsme pro lítost.

 Podívala jsem se do očí můry a viděla anděla. Anděl je krásná bytost, ačkoliv mu zčernala křídla stejně jako duše. Neviděla jsem zrádce, ale anděla. Upustila jsem meč, který nesmíme ztratit. Je to pravidlo. Dívala jsem se do šedých očí padlého anděla a řekla mu své jméno. Sauriel. Neodpověděl mi, ale já věděla, kdo to je. Byl to Azazel a já se topila v očích vraha.

 Hlavou mi projela ostrá bolest a pak už zavládla hřejivá temnota. Bezesný spánek – nespánek, sny mrtvých zdající se živým. Slizká náruč smrti se mě ani nepokusila obejmout a já viděla jen ty oči. „Teď zemřu,“ byla jsem si jistá. My Bezejmenní se často mýlíme.

 Probudila jsem se podivně klidná a šťastná do milého šera soumraku. Ty oči, co se na mě podívaly, byly tentokrát jiné. Šedé, jako vždy, ale najednou tak živé. Azazel se usmíval. Věděl, že zemře, a věděl, čí rukou. Já to věděla taky a nechápala proč. Jestliže jsem ho nedokázala zabít předtím, nedokážu to nikdy. Teď, když se dívám do těch očí, vím, že už není vrah. Kdysi možná zradil, kdysi snad i zabil, ale teď už je jen obyčejným andělem. Možná chudým a nešťastným, ale ne padlým.

 Vím, že brzy zemře, a on to ví stejně tak. Oba víme, že na něj čeká jeho vlastní vrah, že to bude moje ruka, co povede dýku – jsem Sauriel, anděl smrti. Ale teď žije, zemře až někdy jindy. Po setmění…