Výzkumný ústav Arabská

125, slovy stodvacetpět maturitních otázek. Asi není moc pochyb, že na většinu z nich jsem ještě ani nehrábla (uklidňuje mě jenom fakt, že v tom očividně nejsem sama). Při pohledu do diáře mě polévá horko. Za necelé tři týdny musím napsat záverečné písemky ze dvou jazyků, přičemž německy neumím ani žblebt. Ne, že by to bylo tak překvapující po roce zeměpisu v rádoby němčině, dalším roce latiny občas ověnčené němčinou a dvou letech flákání se s výmluvou teď-nemám-čas-musím-se-učit-něco-jinýho. Kontrolní otázka: Proč je třeba napsat test z jazyka, na který do konce života nehodláte ani hrábnout? (Obávám se, že moje ubohá znalost azbuky je větší než znalost německé gramatiky.) Ve chvíli, kdy vám zbývá víc nevypracovaných otázek než dní do maturity, asi není úplně ideální začít se učit jazyk, který jste se nějak nenaučili za celé čtyři roky. Kontrolní test z japonských reálií by v některých případech asi dopadl líp... ;-)

Maturitní předměty: ČJ, AJ, Dě, ZSV.

Čeština: Tenhle předmět se ještě nějak dá okecat, pokud si vytáhnete rozumné téma. Kdo dával celé čtyři roky ve škole pozor (mizivá menšina), má výhodu. Co dělat, ale tohle se jakž takž dá naučit.

Angličtina: Prakticky je zapotřebí učit se jenom složitější témata - ekologii, zdravotnictví, školství a anglicky psanou literaturu dá s minimální znalostí základních slovíček a pojmů i blbec. Závěr: To se taky ještě dá.

Dějepis: Tady už začíná jít do tuhého. Ale vážně. Nezbývá než se modlit, že si člověk vytáhne nějakou hodně lehoučkou otázku a zkoušející vás má rád. To není problém, pokud se vám dařilo alespoň v posledním roce předstírat, že něco umíte a taky že dáváte pozor. Nebála bych se toho, když si zvládnu zapamatovat alespoň neco málo :-)

Základy společenských věd (aneb filozofie na n-tou - ačkoliv se některé otázky neúspěšně snaží tvářit, že patří do práva nebo psychologie, mě neoblbnou): Horor a děs, noční můra všech těch, co si naivně mysleli, že když tři roky neměli s předmětem problém, zvládnou i filozofii. Přidejte si k tomu i cílené odrazování a deptání studentů na hodinách (alespoň v našem ústavu to tak všeobecně vypadá). Navenek by to klidně mohlo vypadat, že probíhá experiment s názvem "chování studentů v extrémně psychicky náročních podmínkách" (anebo taky sázka profesorek já-vydeptám-víc-studentů-než-ty). Jediný předmět, z kterého je třeba opravdu mít strach, to mi věřte. Vyváznout ze čtyřkou je fakt hodný modlení se (malá nevýho pro ateisty, co?), na potítku se opravdu zapotíte. Je jedno, že dokážete odblábolit celou učebnici nazpamět nebo si myslíte, že látce rozumíte. Kdepak, hned následující písemka vás vyvedet z hlubokého omylu (a nedejbože abyste si šli stěžovat!).
Závěr: Tahle pavěda si hraje na pravdu a přitom by spíš měla patřit do učebnic sci-fi.


Skvělé. Zbývá mi 80 otázek, které potřebuju dodělat. 25 z filozofie od někoho obšlehnu. Co mi taky zbývá. Dějepis? Taktéž okopírovat... Čeština? Asi bude třeba risknout, že mluvnice se zvládne i bez přípravy.

V příštím životě mi někdo včas připomeňte, že nehodlám maturovat. Nejpozději ve školce, ano? A taky že nemám nejmenší chuť vymýšlet řešení na otázky, jejichž počet je nebezpečně vysoký. Přesně 1152. 18 variant příjmacích zkoušek v loňském roce, dvě mám vytištěné a přečtené. Zbytek je zatím ve hvězdách.

Kontrolní otázka pro všechny: proč se maturita, záverečné písemky, zkoušky na vysokou a všechno to nudné učení odehrávají právě v době, kdy by člověk měl poletovat venku a užívat si pěkného počasí? Nechci slyšet jediný racionální důvod...