Mám doma tři medvědy, klec s papouškem a dva slony.
Moje narození je obestřeno záhadou. Rodiče mi sice tvrdí, že nejsem adoptovaná, ale znáte to. Mám takové dvě teorie... Tou méně pravděpodobnost je možnost, že mě zakoupili ve zverimexu. Dobře, dobře, pravděpodobnost je na nule, protože kdo by si vybral něco TAK šíleného a ještě za to platil? Druhá, o dost pravděpodobnější možnost je, že mě našli v popelnici. Mému charakteru to plně odpovídá...
Dětství bylo vcelku šťastné, zvláště proto, že školka i základní škola podpořily mou přirozenou debilitu. Je jenom dobře, že nevládnu vraždícím laserovým pohledem, protože, obávám se, bych nejspíš připravila značnou řádku svých bývalých spolužáků o možnost kráčet po panenské matičce Zemi. Zatímco já, popelnicové dítě, jsem se naučila celkem obstojně číst a psát, většina z nich ještě v deváté třídě slabikovala. Dodnes při pomyšlení na ně pociťuji soucit a lítost. Měla jsem je zabít včas, aby se netrápili.
Po dětství, jak už to tak u lidí bývá, přišlo období těžké emo sebeaverze. Místo abych se věnovala prospěšné činnosti na základě hesla "V některých zemích se nevzdělanci popravují, zvyšuje to průměrnou vzdělanost obyvatelstva.", byla má pozornost věnována hlavně kapesnímu nožíku, opalovacímu krému s faktorem
Sebeaverze postupně přešla v averzi ke světu. No dobře, přeháním, svět by mohl zůstat, ale lidi...? Tímto bych chtěla vyvrátit všeobecně převládající názor, že se bojím lidí. Já se nebojím lidí, já je jenom prostě nemám ráda. Překáží a tak vůbec se pletou pod nohy. Mým velmi častým a prudce bezbožným přáním je, aby většina lidské populace na místě zemřela. Pokud by přitom upadli na zem tak, aby mi uvolnili cestu, považovala bych to za bonus. Je už můj vztah k lidem dost jasný?
Závěrečné odhalení mého původu:
V televizi říkali, že bude zakázán domácí chov opic. "Co uděláme s dětma?" zeptala se matka otce.
Tak to tedy bylo, už netřeba pátrat, ze které popelnice mě to vytáhli. Doma už pro mě není místo *smrk*
Tím chci říct, že nutně potřebuju chci (to je v mém případě víc než potřebovat) za sestřičkou do Brna.