Cylindr z pekel II.

"Řeknu ti za to, kdo má tvůj kříž." Atmosféra se okamžitě změnila a vůbec to nesouviselo s globálním oteplováním. Bylo to krystalické napětí.
"Za to ti s radostí přenechám celý peklo!" Ta odpověď byla víc než upřímná.
"Díky, ale bude mi stačit ten cylindr." ušklíbla se Narenth.
"Takže?" zeptal se nedočkavě Lucius. Dávno nevěřil, že by se mohl osvobodit. Tak dávno...
"Myslela jsem, že tě to napadne," pokrčila rameny Narenth, "Dva kříže má jenom Izmael, tak počítej." Luciovi se tahle odpověď ani v nejmenším nelíbila.
"Že by to pro tebe nebyla až tak dobrá zpráva?" ozvala se opatrně do nastálého ticha.
"Já nevím," přiznal Lucius, "On mě po tom všem, co se stalo, asi neuvidí zrovna rád. Podle všeho by mě vlastně měl nenávidět..." Narenth znovu pokrčila rameny.
"To si musíte vyřešit mezi sebou, nejsem diplomat. Ale mám takový dojem, že to tvoje ´podle všeho´ moc směrodatné nebude." Narenth si nebyla jistá, kolik toho může prozradit. Bylo to sice už dávno, co se jí Izmael vyplakával na rameni, ale dobře si pamatovala, že nenávist v jeho vzpomínkách rozhodně nefigurovala.
"Ty víš, kde ho najdu." pochopil Lucius.
"Jdi za Sauriel a sháněj se po Azazelovi. On už bude vědět, kam jít." doporučila mu.
"Nemá být, čistě náhodou, Azazel mrtvý?" zarazil se.
"Čistě náhodou má, Lucie, ale ty zase, čistě náhodou, máš reprezentovat ztělesněné zlo a neremcat. A čistě náhodou taky nemáš vůbec vědět o Izmaelovi." nakrčila nos. Byla svědkem toho, jak se zlomený a unavený Lucius usmál.
"Ten cylindr vyřešíme potom, teď padej." ušklíbla se.
"Díky obludko..." zaslechla ještě a znovu cítila pevnou půdu pod nohama. Dobré skutky občas nejsou tak zlé, jak se říká...