Cylindr z pekel I.

Narenth seděla na parapetu a pozorovala padající vločky. Spojovaly se v malé chumáčky a vypadaly jako hebké chmíří poletující kolem stromů. Jenže ty stromy byly tentokrát mrtvé. Na osamoceném ořešáku ještě povlávaly zažloutlé listy. Potřebuju klobouk, řekla si pro sebe. Klobouk. Ten poslední ztratila na jaře.
Narenth měla klobouky v oblibě, byly částí její osobnosti. Ale ne jen tak nějaké obyčejné. Každých z jejích klobouků měl vlastní příběh. Kdysi nosívala chlapeckou čapku, která patřila jednomu z panovníků prvního králosvtví, jenže i ona chápala její historickou hodnotu, přestože to byla historie poměrně nedávná. Čapka skončila na ostrově hesperidek, v malé kapličce obklopené jabloněmi se zlatými jablky. Ve skutečnosti to byly pomerančovníky, ale kdo by si kazil patetičnost.
Samozřejmě, Narenth si mohla obstarat některou z mýtických čapek, aly ty byly obvykle opravdu ošklivé. Ušmudlané, potrhané a často i s nějakými nevyžádanými zbytky kouzelné moci. O to Narenth ani v nejmenším nestála.Vlastně měla poměrně jasnou představu, co by chtěla. Ona, která se osobně znala s vládcem pekel, by přece nenosila nic obyčejného. Dokonce právě peklo mělo onen cylindr v držení.
Patřil starému francouzskému čaroději, který údajně dokázal obejít i Smrt. Ne, nebyl to Nicholas Flamel, ten už se tou dobou dávno smažil v kotli. Onen čaroděj s příznačným jménem Jean Mort nebyl nějaký přihlouplý a tajemný alchymista. Jeho cylindr podle pověsti zlepšoval kladné vlastnosti jeho majitele a potlačoval ty záporné. No a Narenth právě na tenhle cylindr měla zálusk...
"Co zase chceš, nezmare?" zeptal se Lucius nešťastně. Možná měl andělskou trpělivost, ale spravovat peklo ho stálo veškeré síly. Nehledě na to, že o tuhle vyprahlou jámu ani v nejmenším nestál.
"Vypadáš nějak unaveně," nadhodila Narenth vesele a cíleně mu hrála na nervy.
"Jestli sis nevšimla, obludko, tak nemám čas hovět si celý dny na mráčku." poznamenal s obvyklou jízlivostí. Jedna z věcí, které se tam dole naučil. Ironie a sarkasmus. Vždycky Narenth oslovoval tímhle způsobem. Nebyla ošklivá, zato měla skutečně obludné metody prosazování vlastních zájmů.
"Znáš pekelný cylindr?" Hloupá řečnická otázka.
"To už potřebuješ i stupidní sbírku Jeana Morta? Špatně skončíš, víš to?" povzdychl si. V jeho hlase byla znát únava, ale ne škodolibost.
"Řeknu ti za to, kdo má tvůj kříž."


---pokračování příště---