Černá kronika II.
30.11. – Někdy je dobré být zaostalý…
Vojta už několikrát říkal, že by si rád zkusil vést hodinu, což se mu splnilo. Lorman si sedl na jeho místo, posílal psaníčka, kreslil do sešitu (jednoduše se choval tak, jako to obvykle děláme my) a dokonce si nezapomněl rozložit noviny. Váleli jsme se smíchy po lavicích a byla vlastně dost škoda, že zazvonilo.
Hlášky:
Vojta: A přeloží to Táňa…
Táňa: Já?!?!?! (vyděšený výraz)
A tak se jednou stalo, že na tom byla lépe ta zaostalá skupina.
Na latině nám Dvořáková rozdala krátký (!) článek o 66 slovech. Jako obvykle, nikdo nedával moc pozor a prakticky všichni se zabývali něčím úplně jiným, spoléhajíc na to, že paní profesorka je moc hodná na to, aby nám dala opravdu špatné známky. Vykládala něco o koncovce „me“ (vím já, k čemu to patří? Mé znalosti končí první deklinací…) a samozřejmě, všichni začali hned mečet. Katka na začátku hodiny taky nezapomněla podotknout, kde má „krásku“, což byla praktikantka, které by nejspíš nikdo nevěřil, že přesáhla věkovou hranici patnácti let, a navíc byla asi tak krásná, jako skládka v přírodní rezervaci. Ať si to nebere osobně, ale později se pro praktikantku, která jí byla velice podobná, ujala přezdívka „Princezna“… Kluci se jako obvykle houpali na židlích a Dvořáková je vcelku zbytečně (jak jinak) upozorňovala, že se jim může něco stát. Vojta si neodpustil milou poznámku, že bychom si alespoň natrénovali tu první pomoc. A co pak? Já s Katkou jsme se samozřejmě dlouze zhouply na židlích…
Táňa pospávala na lavici, Míša Knéblová cosi opisovala od Gábiny. Za celou hodinu po mě Dvořáková chtěla přeložit snad jen jednu větu, takže se to obešlo bez rozboru mých znalostí (respektive neznalostí). Nakonec se mi díky dvěma slovíčkům podařilo tvářit, že to umím. Katka nezapomněla zapomenout ve třídě atlas a pití, takže čekám, kdy si vzpomene, že tam má zapomenout hlavu…
První hodina suplované „výtvarky“ proběhla se Sciannou (rodilá mluvčí, co toho moc nemamluví :-)), takže se všichni leda tak bavili, četli si nebo spali. Já dopsala kroniku a zbytek hodiny jsem hrála před mobil dračák s kolegyní ve vedlejší třídě. Vcelku zajímavé asi musí být zjištění, pod kolika decibely si naše třída představuje ticho…
5.12. – Loser´s day!
Scianna se nás tentokrát snažila hned první hodinu v pondělí zapojit do diskuze, což byla radikální změna oproti neustálému vyplňování papírů (taky asi nemá k našim lesům zrovna dobrý vztah). Všichni doufali, že alespoň zapomene na domácí úkol, což se bohužel nestalo. Já ho měla pečlivě vypracovaný – doma na stole, společně s lítačkou a spoustou důležitých věcí… Tohle byl prostě den všech loserů, a to už hezky od začátku.
Veselá se snažila zkoušet, což v pondělí ráno nebývá zrovna nejlepší nápad. Vyhrožovala čtyřkami z fyziky (tedy, v mém případě to není ani tak výhružka, jako nepopiratelný fakt, a to ještě můžu být ráda, že to není rovnou koule), písemkou (tu jsme měli psát mnohem později) a ještě kdovíčím. Všichni tak trochu čekali, jestli k nabídce nepřidá třeba ještě vyhazov ze školy. Ručičky hodin se nesnesitelně vlekly, takže asi bude něco na teorii, že učebna fyziky se pohybuje rychlostí světla, a tudíž tam čas plyne veeeeelmi poooooomalu. Nakonec to celkem šlo a od harmonického kmitání jsme se dostali až k jin a jang.
6.12. – Born stupid? Try again!
První hodina byla čeština, tudíž volno. Diskutovalo se pro změnu, co budeme dělat na den třídy a třídního profesora. Aktivnější část navrhovala bruslení, ta línější kino nebo film ve studovně. Ke konci hodiny jsme už stihli jen přečíst ukázku z Revizora a probrat povinnou četbu (po přečtení Záhořova lože odvolávám tvrzení, že píšu brak!) a nastala hodina dalšího volna, tentokrát oficiálního. Skoro všichni se učili na ZSV nebo biologii, případně likvidovali části včerejší mikulášské nadílky.
Při biologii všichni pilně opisovali, tudíž výsledky nebyly zas tak špatné, jak se všeobecně očekávalo.Pak na nás Gondová vychrlila spousty informací a nezapomněla dodat, že si máme něco přečíst něco v učebnici, kterou přibližně polovina třídy vůbec neměla(a nikdy mít nebude).
Pak začala hodina synchronizovaného umírání nudou, neboli zeměpis. Poprosila jsem Katku, jestli by mi pak nešla na pohřeb, a věnovala se kronice. Po dopsání chybějících částí (krasopisně!) jsem si hrála s prstýnkem a odpočítávala – po vteřinách – čas do konce hodiny. Výklad proložený občasnou katastrofou, která se obvykle údajně stala po příjezdu profesora Kokeše na dané místo, byl celkově o ničem a usoudila jsem, že výpisky můžu stejně tak dobře opsat od Katky. Abych celých 45 minut vydržela mít otevřené oči, potřebovala bych pár sirek. A pak se je co divit, že tolik lidí propadá…
Závěr: Učebna zeměpisu se také pohybuje rychlostí světla!!!
7.12. – Den na draka (a nebo ne?)
Fyziku jsme zahájili písemkou, kterou byla profesorka Veselá ochotná přeložit, kdyby to třída odhlasovala. Celou dobu jsem si z fantazie lovila jakousi neznámou teorii, příklady zůstaly nedotčené. Já to prostě nechápu a můžu mít taháků třeba kilo. A možná, že kdybych si je napsala,na tu teorii, že by to pomohlo. Jenže…Nechce se mi!!! O:-)
Před němčinou jsme (velká část skupiny) opisovali od Martina domácí úkol, načež se nám (k silnému zděšení všech přítomných) vynořil za zády profesor Lorman s pobaveným úsměvem. Pak nás nechal překládat „Tři sta třicet tři stříbrných stříkaček“ a číst „Fischers Fritz fischer frische Fische“.
Další hodina byla latina, tudíž obvyklá zábava. Jediné, co se po mě za celou hodinu chtělo, bylo vyčasovat sloveso „habebo“ (budu mít ;-)). Před fiaskem mě zachránila matná vzpomínka na Rheu Silvii, tudíž iluze o mých znalostech ještě úplně neopadla. Překládali jsme jakýsi článek o Římu - respektive Dvořáková překládala a my jsme to jenom opakovali a tvářili se, že to přece perfektně umíme. Pak ještě vykládala cosi o futuru
1) Je to v učebnici
2) Nemůžu najít sešit
3) Je spousta zajímavějších činností, než si zapisovat futurum…
Výtvarka byla odvar čisté krystalické nudy a hrůzy v jednom.. Nemůžu si odpustit vyjádření, že Mrázová se zachovala jako mrcha, když nám napařila „malou, jednoduchou pozemečku, kterou je jí až trapné nám předkládat“. Ale napsat nám všem čtyřky a pětky, to jí trapné nebylo…