Černá kronika I.
A/N: Vezměte prosím na vědomí, že následující text je třeba brát s nadhledem. My jsme ten nadhled ostatně zvládali držet celé čtyři roky. Spolupachatelem tohoto veledíla je můj bývalý spolužák Marek.
15.1.2005 – Den první:
Sraz před školou proběhl celkem zdařile až na hádky o místa v autobusu. Nejhorší ale bylo štrachání se do kopce. Kromě příslibů, že už v životě nepojedeme na hory, jsme rozváděli i řeč, co bychom dělali, kdybychom chytili zlatou rybku. K večeři byla UHO s rýží (Univerzální Hnědá Omáčka). Večerka byla díky filmu Mumí (tak říká profesorka Bechyňová Mumii) posunutá, ale stejně se ji nikdo - přes přísné kontroly - neobtěžoval dodržet. Debaty neproběhly v kroužku, ale na pokojích a končily kolem třetí hodiny ranní…
19.1.2005 – Středa:
Dopoledne: Sjezdování (Bramberk, Smrk, Zahrádky). Neúčastnily se Táňa a Gábina . Tento den nás uvítal nepříznivým počasím. Lepší skupina sjezdovala na Bramberku, skupina č.2 na Smrku a Zahrádkách. Naštěstí byl nástup až v 9:30, čili o půl hodiny později . Muselo to určitě sejřit tu babu, která chatu Mír spravovala. Však jsme jí dávali co proto, jak se k nám chovala. Ale o tom až později. Na Smrku jsme si dali čokoládu, měla nás prof. Ottová, protože naše původní instruktorka, profesorka Bechyňová, se zřejmě večer předtím opila a měla opici jako hrom… Profesora Jelínka, instruktora skupiny č.1, jen tak nic neskolí, takže byl úplně v pohodě a sjezdoval se svými svěřenci na Bramberku, kde bylo psí počasí. Ale takový rum po ruce mít musel… Na Smrku situace nijak hezká nebyla. Sjezdovat mezi batolaty a sněžnými děly není nejpříjemnější pocit. Ale na obědě jsme byli v plném počtu.
Oběd: Baba majitelka nám dala nějaký hovězí krychličky na paprice s kolínky. Polívka? Připálená! Jinými slovy zeleninový univerzál. Ani polechtat nervy té babě jsme nezapomněli. Katka si šla pohladit jako správné děvče kytku, ale byl hned oheň na střeše. Baba hned začala nelogicky přirovnávat její počínání k tahání za cop. Ani neopomněla připomenout, že není slepá. Zosnování odvety pak už šlo velice hladce. Při poledním klidu jsme se vzhledem k počasí snažili přemluvit Bechyňovou, aby se k nám chovala ohleduplně. Výsledek? Neúspěch! Odboj, který se v tu dobu začal tvořit, se velice brzo zhroutil. Ono se totiž říká, že moudřejší ustoupí. Na běžky se šlo tradičně v 15:00. Neúčastnili se: Jáchym a Míša. Šli jsme dvakrát kolem chaty, čili trasu, která byla určena pro závod. Část skupiny se s chutí flákala a jiná to brala vážně viz Rasťa, Syki, Zipy… Po návratu z běžek jsme šli zase sejřit babu (Katka, Ivana, Marek, Bára K., Martin, Jakub, Vojta). Vrhali jsme na ni všelijaké pohledy a Katka málem zlikvidovala další kytku (k velké radosti). Prostrčila ruku mřížkou, kudy se popínala. Ale překvapivě se k nám baba začala chovat slušně.
Večeře: Údajně španělský ptáček, samozřejmě bez párku a okurky. Maximálně to mohl být ptáček baskický. V chatě vládl chlad i hlad. Příslušníci různých klubů, které se v té době začaly ve třídě tvořit, zaujali místa v patřičných pokojích. A pak už jenom drby, drby, drby…šlus…ráno.
20.1.2005 – Čtvrtek:
Na ranní počasí si stěžovali tentokrát i profesoři, takže asi dosáhlo kritických rozměrů. Babu majitelku jsme posejřili ještě více, protože jsme šli na běžky až v 10:30. A k tomu ještě Bára K. vlezla na patro s lyžáky. Baba se naštvala a vyhrožovala pokutou 50 kč (!) za to, že jí v tom chodíme na rozcupovaném a zasmrádlém koberci z roku raz dva. Běžkovat jsme museli ve sněhových závějích, sníh se lepil na skluznice a většina byla parádně nasraná. Naštěstí se ven šlo jenom na hoďku.
Oběd: Rajská jako ze školní jídelny, k tomu knedlíky od včerejška a mleté maso splácané do koulí. Ve 13:30 byl nástup a šlo se sjezdovat. Tentokrát jsme se na žádnou protiakci nezmohli a radši jsme bez keců šli. Sníh padal tak hustě, že nebylo vidět ani na špičku lyží. I přesto, že lyže byly tvořeny z větší části voskem než skluznicí, lyžovalo se celkem kravsky.
Úspěchy: Bára K. sjela Bramberk!
Jinak jsme si mysleli, že každá boule na sjezdovce může být naším hrobem; domů jsme se vrátili v pořádku (odchod v 16:00). Skupina 1 se nedostala vlekem nahoru na cestu, a tak musela hezky šlapat do kopce. Do večeře příslušníci jednotlivých klubů diskutovali v pokojích. Ponorka, sejření baby, pomluvy všeho druhu. O čem asi kecali oni… Pak jsme zase šli sejřit do bufetu babu nevraživými pohledy. K večeři nám předhodila tradičně rýži (pravděpodobně od včerejška) a k tomu snad nějakou rádoby čínu, která obsahovala hlavně sůl. Chuť nám spravily akorát pomeranče. Zase jsme zasejřili babu a zahájili činnost debatních kroužků. Jiná zábava byla totiž těžko proveditelná.
Výrok dne: (Katka Jakubovi) „Hezky ti voní…pomeranč!“
Konec? Ne, to je jenom začátek;-)