Až pojdou vánoce, budeme všichni dvakrát tak šťastní a veselí. Doufám, že to bude už letos...
1: „Já chci tuhle hračkuuuuuu!“ (dup!)
2: „Musíš počkat na vánoce, až ti jí přinese Ježíšek“ (smířlivě)
1: „Nenenenenenene!“ (dup!) „Já jí chci hned!“ (dup!)
(„Ne“ dup „Jo!“ dup „Ne!“ dup „Jo!“ dup…)
3: „Co kdyby sis uklidila?“
4: „Hmmm?“
3: „Podívej se na ten svinec, ty snad ani nejsi holka!“ (naštvaně)
4: „Hmm?“ (zívne a spí dál)
5: „A co kdybych ti koupila tuhle mikinu?“
6: Ticho (zvrací nad tou odpornou růžovou barvou)
5: „Co ty na to…?“ (doplňte tu nejhnusnější zdrobnělinu vašeho jména)
6: „Já chci umřííííííííííít!!!“
7: „…Takže v sobotu uklidíme, upečeme cukroví…“ (pětiminutový monolog)
8: „Už ti někdo řekl, že vánoce jsou svátky klidu a míru, ne stresu a úklidu?“ (znechuceně)
7: „Tak fajn! Klidně můžeme vánoce úplně zrušit!“ (čeká, že dotyčným bude ujištěn/a, že sám uklidí celý dům)
8: „Hurá!“
7: „Nebuď drzá! Člověk se celej rok dře a oni takhle…“
9: „Posloucháš mě vůbec?“
10: „Hmm?“ (ospale)
9: „A co sem ti říkal/a?!“ (naštvaně)
10: (spí a probouzí se) „Hmm…?“
11: „Hodláš si tu někdy uklidit?!“
12: (Ne!) „No jo…“
11: „Přestaň pořád s tim ´jo´!“
12: (šeptem) „Tak ne, no…“
13: „Kdy hodláš vstávat?!“
14: „Až pojdou vánoce…“
Konec?